Satelitní technika
Pro satelitní
přenos bylo vybráno pásmo 11,7 až
12,5 GHz, tato volba byla ovlivněna
skutečností, že na frekvenci nižší než 1 GHz je vysoká úroveň kosmického šumu (tepelný šum
oblohy) a nad 15 GHz způsobuje kyslík a vodní páry zvýšený útlum
(vrstva 6 km). Družice je ve výši 36 000 km nad
rovníkem a spojení s ní se děje kanálem nazvaným „uplink“, družice převádí vysílání a její antény ozařují
určité místo na Zemi tzv. SPOT a tomu se říká „downlink“.
Protože zdrojem energie pro družici jsou
solární články a s energií se tedy musí šetřit, je zvolen provoz nejméně
energeticky náročný tzn. FM – frekvenční
modulace. U běžného televizního vysílání se používá amplitudová modulace – AM.
Tak vysoké
kmitočty jako jsou 12 GHz nelze
přenášet koaxiálním kabelem, protože mají příliš vysoký útlum, proto se používá
vlnovodná technika. Tj. vodivý kanál uvnitř kovového
tělesa, kudy se elektromagnetické vlnění šíří odrazem od
stěn a na jeho konci je umístěn „mikropásek“
převádějící toto vlnění na vstup nízkošumového zesilovače. Na vysokých
kmitočtech se rovněž setkáváme se „skin efektem“. Na
základě indukčního zákona se sřídavý proud šíří celým průřezem vodiče jen při
nízkých kmitočtech. V oblasti nad 10
MHz se šíření omezuje jen na povrchovou vrstvu. To znamená, že
je nutno zajistit vysokou vodivost povrchu vedení, které tyto kmitočty převádí.
Je to jedna z překážek vývoje techniky pro pásmo budoucnosti: 60
GHz (používají se kovy – Au a
Ag).
I když by byly výhodné YAGIHO antény, nelze je použít neboť mají
nízký zisk, proto se používají parabolické
antény rozměrů od 30cm až do 1,5m (v domácnosti) se ziskem 15dB až 50dB. Šířka svazku těchto antén je velmi
malá, u velkých je to 1° a u malých
asi 3°. Jen pro srovnání tříprvková
YAGIHO anténa má šířku svazku 60°.
To znamená, že se zvyšujícím se průměrem antény se šíře svazku snižuje a to je
také důvod, proč se nevyrábějí větší, přesto že platí: čím větší průměr × tím větší
zisk.
V ohnisku
antény je uložen feedhorn (sběrač) ve kterém je namontováno el. zařízení
převádějící pomocí směšování vstupní kmitočty 11,7 až 12,5
GHz na 0,95 až 1,75 GHz, to proto aby je bylo možno vůbec
přenést koaxiálním kabelem k přijímači. I pro tyto kmitočty je útlum
koaxiálního kabelu značný, proto má být kratší než 50m (útlum nejlepších koaxiálů na této frekvenci je kolem
3dB, ale ty běžné mají 20
- 30dB).
Emizní spady, sníh a námraza způsobí nefunkčnost antény. Ohřev antény je pro neprofesionální požití ekonomicky neúnosné, a proto vývoj došel k tzv. offsetovým anténám, které lze montovat prakticky kolmo, nejsou kruhové nýbrž oválné a využívá se faktu, že každý „feedhorn“ (ta elektronika před parabolou) vrhá na anténu radiový stín, proto nikdy není anténa aktivně využita celá !!! Na offsetové anténě se sníh neudrží a není potřeba ji vytápět.
Komentáře k tomuto článku:
- - - zatím žádný komentář - - -
Článek pochází z adresy http://pandatron.net |
Zdeněk
Novotný |